Prosinec 2009

Nebudu prudce originální...

24. prosince 2009 v 17:08 | Be. |  Život
... a popřeju vám veselé Vánoce. Ať pod stromkem najdete to, co chcete, ať všechno proběhne tak, jak má... a tak.

Hm, všimli jste si, že absolutně neumím přát?
Napadlo mě ještě zdraví a tak, jenže co pak budu přát na Nový rok?

No nic. Dnešek jsem tak trochu pronudila/pročekala. A hups, najednou je pět, už se smaží klobásy a já ani nemám umytou hlavu. Bummer.
Už mě nebaví neustále se dozvídat, jak nemožná jsem. Hele, já to vim. Nemusí to říkat nahlas.

TOP 15 smutných písniček a 5 smutných kapel

20. prosince 2009 v 18:09 | Be. |  Hudba
Nějak jsem se zamilovala do psaní o hudbě, hádám, že si tím zalepuju díru, která vznikla díky zrušení Filteru.
A protože mám špatnou náladu, rozhodla jsem se udělat jakýsi Top 15 písniček, co vám zaručeně náladu nezvednou, mnohdy ji spíš srazí níž, ale vy je prostě musíte poslouchat, protože jsou tak krásný.
Podotýkám, že rozhodně nemám zmapovanou hudbu od dob pravěku po dnešek, prostě napíšu písničky, který mám ráda já, protože ten blog je především o mně. Chacha.

Chaos je nejpoužívanější slovo na tomto blogu.

14. prosince 2009 v 22:46 | Be. |  Život
Nikdy by mě nenapadlo, že tu věc budu chtít, rozhodně ne. Jenže pak přijde člověk, co mi řekne, že jo a že je pro mě jako dělaná. A najednou si té věci začnu všímat, najednou mě zajímá. A čím víc mě zajímá, tím víc mi dochází, jak moc se ten člověk zmýlil, že ta věc není pro mě. Jenže čím víc jsem si jistá, že není pro mě, tím víc mě zajímá. Vítejte ve světě, kde to logika už vzdala, vítejte v hlavě Be...

Zítra jedeme do Drážďan. Naštěstí, jinak bych se musela zbláznit. Tenhle týden ve škole je fakt za trest. No, je předvánoční období, že jo, všude osm milijónů lidí, všichni se musí všude nacpat, nejlépe tam, kam zrovna jdu já. Obchody narvané k praksnutí a díky škole takhle nějak vypadá i moje hlava. Je narvaná k prasknutí, protože je pořád nějaká písemka... A co ty dva týdny po Vánocích?? Já OČEKÁVÁM klid. Vánoce jsou sice dva týdny volna, na druhou stranu, argh, je odpočinek přímo úměrný tomu, co energie musím vynaložit??
Samý kecy, smysl žádnej, v hlavě chaos, nechci mluvit a přitom potřebuju...

Poslouchám nové CD Muse. Normálně v tom slyším Queen, fakt že jo.
Když jsme u té hudby... Mám tradičně zase smůlu, nebo se vás taky na www.filter.cz snaží obalamutit a vnutit vám fakt, že listopadové číslo je nejnovější ever? Kde je to prosincové, ptám se? Slíbili přece, že bude aspoň v elektronické podobě, takový sbohem... Tak kde kurňa je?? Já chci u toho poslouchat The Horrors (to novější CD, má správně depresivní atmosféru), sentimentálně vzpomínat na ty skvělé časy, co jsem s Filterem prožila, jíst u toho čokoládu a pak si putit něco smutného, třeba The Trip, tam Alanovi taky Tommy umřel. No, a nemám nic. A víte proč? Protože jsem si to naplánovala, já bláhová se chci s Filterem rozloučit na úrovni... (upozornění - představa úrovně Be se může lišit od vaší představy úrovně). Myslím, že mi fakt nezbývá nic jiného než jen klepat na rám monitoru a říkat "Filtere, kde jsi?". Jenže už mě to nebaví a navíc se bojím, že ten monitor rozbiju. Mám ho ráda, tak co by se nerozflákal, že jo.

Stále mě drží záchvat ze včerejška "Jsem divná a mám pořád smůlu.".

Už dlouho se mi nestalo, že bych slyšela celý CD a zamilovala se do něj na první poslech. Vždycky jen pár písniček... Stýská se mi po mé nenadálé lásce na první poslech. Je to mnou? Je to tím, že se nic takovýho prostě už nevydává? Je to tím, že si sama nic takovýho nedokážu najít? Ach jo.

Na Muse člověk musí mít náladu. Někdy je nedokážu vystát a někdy bych je láskou sežrala. Teď se přikláním spíš k tomu druhýmu.

Chaos, chaos, chaos.
Slyším v Muse Queen, slyším v Muse Queen, slyším v Muse Queen.
Ta věc, ta věc, ta věc.
H&M Je pěkný obchod, dnes jsem se tam zamilovala do jednoho tílka, aw.

Takže zítra žádná škola, zítra Drážďany se školou.
Kurňa, potřebuju za každou cenu vyřešit tu věc, jenže řešení neexistuje a já o tom nechci mluvit, zároveň o tom potřebuju mluvit a chci najít to neexistující řešení.

Kdo jsem?

13. prosince 2009 v 23:14 | Be. |  Život
No, řeknem to rovnou - lůzr, smolař, ta, co prohrála, ta divná a tak dále, všechna tahle slova.
Protože kdybych si šla vsadit a dostala číslo 9, vyhrálo by číslo 6 a já bych se jako ten největší debil radovala, že jsem vyhrála, protože bych ten papírek držela obráceně. Pak by přišel někdo chytrý a sdělil mi, že to držím obráceně. Já bych ten papírek ve vzteku roztrhala a v té samé chvilce, co bych zrovna kousky roztrhaného papíru házela do popelnice, by se hlasatelka omluvila za svůj omyl, že vyhrálo číslo 9 a výhra nemůže být vyplacena bez toho papíru, co jsem právě roztrhala a hodila do popelnice.
Kdyby mi kouzelná víla přičarovala kouzelný malíček, co mi splní každé přání, zhruba tak za deset sekund, co by mi to sdělila, by přiběhl šílenec se sekerou a ten malíček mi bez umrtvení tou sekerou amputoval. To bez umrtvení jsem tam napsala, aby to znělo víc tragicky, ale myslím, že se mi to nepovedlo.

Víte co. Já bych totiž mohla být velice šťastný člověk. Mám dvoje Conversky (červené a bílo-černé), dostávám na Velikonoce a Mikuláše sladkosti, doma stále hrajeme na Ježíška (to všechno kvůli bráchovi, ale stejně můžu mít radost), mám vlastní počítač, na který mi nikdo neleze, zatím nejsem akutně závislá na kafi, smím si lakovat nehty, nemám zničené vlasy a dostala jsem se na gympl. Doma mě z nějakého pošahaného důvodu asi mají i celkem rádi (nebo jsem jim sympatická), což je asi odpověď na otázku, proč mi neustále pokládají tak blbé dotazy a proč mají potřebu mě neustále komandovat.
Jenže ty Conversky (červené) se rozpadají a já jsem závislá na tisících věcech. Doma se mi všechno říká na poslední chvíli, za všechno můžu já a můj náladový tatínek si rád svoje nálady léčí na mé maličkosti, nehledě na to, že řeší každou kravinu a pokud není v dobrém rozmaru, dokáže ho naštvat i papír spadlý na zemi. ("Kdo byl poslední v koupelně? Proč se tam svítí? Proč svítíš tolika světly? Víš, kolik to žere proudu? Proč si nerozsvítíš? Proč vstáváš tak brzo? Proč vstáváš tak pozdě? Co děláš, víš, kolik ti je? Nelez tam! Přestaň se tak blbě smát! Už sis uklidila stůl? Proč ne? Nebuď drzá! A tohle myslíš vážně? CO NA MĚ ŘVEŠ??? JÁ NA TEBE NEŘVU!! Jen si breč, pak toho hodně vyřešíš!!" atp.)

Vždycky, když je v různých seriálech takový ten člověk, které mu nikdy nic nevyjde, kde je v podstatě sám, vždycky se rozhodne špatně a když má z něčeho radost, přijde někdo, kdo mu ji zkazí, vzpomenu si na sebe. Protože to sedí.
Hm, asi mám jen takovou náladu. Nebo je to možná tím, že jsem právě prožila další víkend, který se zase skládal z hraní her (Sims 3 a Age of Empires III.), brouzdání po internetu, pití Coca Coly, jezení mandarinek a permanentním oblečením v pyžamu. Hádám, že ve svých sedmnácti letech (popř. v osmnácti, pokud jste můj tatínek a chcete, abych něco uklidila nebo podobně) bych asi měla trávit víkendy jinak a to hezky dle máminy věty (Je ti 17, to je nejlepší věk, tak koukej, ať ho neprosedíš u počítače.). Jenže mně hrozně vyhovuje být taková, jaká jsem. V hlavě různé seriály a sitcomy, cynická, se skvělým hudebním vkusem (haha) a... no, dle ostatních prý divná. Jako divná jako fakt divná.

Na druhou stranu je asi lepší být divná holka, co poslouchá divnou muziku, dívá se na "divné" seriály, spřádá divné teorie, směje se divným věcem, vozí se na své emociální vlně a občas prostě netuší, o čem to vlastně lidi mluví, i když ostatní to asi vědí, protože se tak tváří.
Nejsmutnější na tom všem asi je, že mi celkem vyhovuje být obličej O_o?. Protože si říkám, že je lepší být blbá a divná, než tuctová a nudná. Kolik existuje lidí, co se smějí tomu, co všichni, poslouchají to, co všichni, myslí si to, co všichni, a říkají to, na co všichni jen pokývají hlavou a řeknou, že má pravdu?

Já ani netuším, kam tímhle vším vlastně mířím. Já netuším, proč tohle všechno píšu.
Původně jsem si jen chtěla postěžovat, že mě máma ani po týdnu nebyla schopná objednat u kadeřnice (udělala bych to sama, ale nemám číslo), že začínám mít rýmu a že mi došly žvejky. Pak jsem se chtěla pochlubit, že se koukám na Futuramu zase od začátku, že v úterý pojedeme do Drážďan, že nemusím vystupovat na Vánočním koncertě a že jsem za víkend sežrala tolik mandarinek a čokolády, že se budu divit, když se pode mnou nepodlomí podlaha, až vstanu ze židle.
Nechci mít rýmu a těším se do Drážďan.

Labilno.

8. prosince 2009 v 19:27 | Be. |  Život
V poslední sobě si připadám labilnější, než doopravdy jsem. Nevím proč a to mě dost štve.
Dále jsem zjistila, že pokud se chci zbavit rozpoložení, se kterým jsem se vzbudila, potřebuju se kouknout na nějaký seriál a nechat se zaplnit emocemi, jež do mě uměle nalijí herci. Hm, není to vlastně smutné?
Na druhou stranu je fajn trochu si fňuknout nad Shane a její zoufalou situací s Jenny v 6. řadě L Wordu (Shane má ráda svou nezávislost a svou nejlepší kamarádku Jenny. Jenny Shane řekne, že ji miluje. Shane nechce Jenny ztratit jako kamarádku, tak se s ní romanticky zaplete. Jenny se začne chovat paranoidně, neustále ji podezírá z milionu věcí, pořád chce, aby Shane dokazovala, že ji taky miluje, což je pro ni samozřejmě nesnesitelné - celý život byla volná a nezávislá a teď má za zadkem žárlivou, paranoidní hysterku, která je sice dobrá kámoška, ale příšerná přítelkyně.), kdy se na konci pátého dílu příšerně pohádaly. Kate (hraje Shane pro případ, že to nevíte) mě natolik vtáhla do děje a do své situace, že jsem byla úplně plná vzteku nad tím, jak ji Jenny dusí. Jak to tý blbce vysvětlovala a ona si pořád mlela svou, jak ztrácela nervy, jak křičela... Úplně mě to pohltilo, ze vzteku jsem měla slzy v očích... pak ksončil díl a v mé duši se rozhostil mír. Vítejte ve světě velmi, velmi, velmi labilní Be.

Právě poslouchám písničku, která mi L Word připomíná víc než cokoliv jiného - remix od Lennyho B písničky Hot Sahara od Fans of Jimmy Century. Ona se mi vlastně ani nelíbí, prostě mi to jenom připomíná ten seriál, tak ji poslouchám.

Až vyrostu, budu hlas Samanthy Ronson.
Ať přemýšlím, jak chci, stejně nedokážu přijít na to, co zrovna ONA a Lindsay Lohan mohly mít společného. Fakt to nevím. Jasně, jasně, neznám je.

Vánoce jsou skoro tady a já si pořád tak nepřipadám. Pořád mám pocit, že je listopad. Ta včerejší příšerná mlha a dnešní déšť tomu všemu jen nahrávají. Potíž je, že nemám ani jeden dárek. A ani nevím, co komu dám. Podobné věci mi prostě nejdou.
Taky se děsím, co dostanu já. Konkrétněji tedy od babiček. Nějaké roztomilé tričko a knížku od Lanczové? ><

Mám toho spoustu v hlavě, co potřebuje ven.

Listopad

6. prosince 2009 v 23:01 | Be. |  Střevo
Krátká povídka, kterou jsem sepsala během hodiny, protože jsem se prostě cítila prázdně.

Není hip hop jako hip hop...

5. prosince 2009 v 0:59 | Be. |  Hudba
... aneb Má to zařazení do hip hopu, ale Be to stejně poslouchá, protože to s hip hopem má společného jen něco.
Páni, první článek do rubriky "Hudba" a je o hip hopu? Chm.

Začněme tedy skupinami, popř. jedinci, kteří se kolem tohoto žánru motají, já je poslouchám a rovnou to ospravedlním. Sama před sebou.

Uselessness I.

3. prosince 2009 v 21:44 | Be. |  Smetí
Be zjistila, že už velice dlouho nevyplňovala žadný řetězák. Chyba. Co je zábavnějšího než debilní otázky?
Ach jo, kdyby vycházel Filter, tak ho teď čtu. Musím tu dobu tedy vyplnit něčím jiným - ideálně nějakou hrozně úžasnou věcí, co zachrání tisíce a miliony životů.
Takže řetězák.

WTF.

2. prosince 2009 v 22:53 | Be. |  Život
Něčeho se radši chytněte. Držíte se? Pevně? Připravte se na šok.
Filter skončil. Jejich zdůvodnění je samozřejmě pěkně zaobalené a učesané, mně je ale jasné, že když se to vloží do překladače, vyleze z toho "Jeden moula, co nemá nejmenší ponětí o muzice, se rozhodl, že nám nedá prachy, co potřebujem, takže čau.".
Nerozumím tomu. Minulé číslo tomu nic nenaznačovalo, vždyť tam psali datum vydání prosincového čísla... To se někdo prostě jenom špatně vyspal nebo co? Rozhodnutí ze dne na den? No pěkný.

Neexistuje časopis, který by dokázal vyplnit díru po Filteru, která tímto vznikla. Rock&Pop? Ts, ani náhodou. Vadí mi jejich přístup a vadí mi tam jeden člen redakce, o kterém sice netuším, jak se jmenuje, ale zase moc dobře vím, že je to politováníhodný chudák, co zkritizuje, co může. To fakt ne. O dalších vážně nevím. Nepočítám do toho samozřejmě časopisy zaměřené na určitý styl hudby, jelikož tak nějak tuším, že jsou dva a jeden je zaměřený na metal a druhý na hip hop. Metalu vážně neholduju a hip hopu snad jen trošičku a ještě se jedná o skupiny/jedince, co spíš experimentují a tím občas zabrousí k hip hopu. Nebo jsou to spíš promluvy do elektronické hudby, to se dost špatně zařazuje, tak tomu pár lidí dalo nálepku hip hop, no.
Vlastně je celkem logické, že zrovna tyhle dva čaopisy drží. Pokud dotyčný nemá dlouhé vlasy a černé oblečení, tak má placatou čepici a XXXXXL oblečení. Výjimky hledejme lupou. Najdeme je, to jo, ale kdo má náladu hledat v záplavě černi a placatých hlav?

Netuším, co teď budu dělat. Byl to Filter, který mi pomohl najít cestu k tomu, co teď poslouchám. To on mě každý měsíc zásoboval novinkami, to on mě donutil si pustit písničky, které bych si sama od sebe asi ani nepustila, a tím zjistit, že to není zas až tak blbý, spíš naopak. Nakopl mě do zadku a ukázal, že existují asi tak tisíckrát zajímavější kapely než ty, co jsem poslouchala, když jsem si jej začala kupovat. Jak teď zjistím, co se děje nového? Znamená to, že teď budu muset sjíždět hudební blogy úplně sama? Snažit se zorientovat v tom chaosu, třídit dobrou hudbu od té špatné a nutit se si poslechnout něco, co by se mi dle popisu asi nelíbilo?
Zní to úžasně. Ale žere to čas.
Hm, co já vím, třeba objevím něco úplně mega úžasného... hm, a třeba taky ne.
Tak asi čau, seriály, a vítej, hudbo!