Listopad 2009

Mess.

20. listopadu 2009 v 19:52 | Be. |  Život
Dneska byl první den, co můj hlas nezněl jako rýma.
Vypěstovala jsem si jakousi závislost na mandarinkách.
Nenávidím našeho dějepisáře.
Nenávidím Hitlera.
Mám nové boty. Kozačky. Jsou naprosto úžasné, protože nevypadají tak holčičí jako většina jejich druhu. A taky jsou pohodlné.
Mám ráda Samanthu Ronson.
Mám ráda Marka Ronsona.
Vyschl mi zářivě oranžový lak. Hrůza, horor, smutek. :(
Mám spoustu nápadů na články, které by vlastně o něčem/někom byly, dokonce jsem schopná si najít i čas je napsat, mám chuť je napsat... a co dělám? Píšu tuhle slátaninu a až ji dopíšu, budu koukat na Will & Grace. Nechápu se.
Momentálně si připadám osaměle.
Ve škole už se necítím pohodlně a to všechno jen díky Evě, co kecá nesmysly a pak jim věří. >:/
Otevřeli nám nákupní centrum. Konečně má krajské město místo, kam mohou lidi vážně chodit na nákupy.
Nic jsem nesehnala. C&A jako dost ubohý (milión bund a podivně střižených kalhot, no WTF?), H&M mi jen potvrdilo mé "luxusní choutky" (věci, co se mi líbily, stály o hodně víc než ty, co se mi nelíbily, no jupí) a téměř násilné zavlečení do New Yorkeru mi zhatilo mé ulize o normální velikosti (co se triček týče, jsou mi velká i v případě, že se jedná o XS či S, mají tam blbý číslování nebo co...?!). Až na ty boty. Myslím, že v nich půjdu do hrobu, pokud se mi nepodaří neumřít.
Konečně jsem viděla Brüna!!
A stejně nejlepší je, jak se snaží být hetero a stane se z něj odpornej zálesák, co se motá okolo boxu.
Pocit osamění stoupá. Takže si sním mandarinku a u toho se budu dívat na Will & Grace. To je přesně ten humor, který momentálně potřebuju.

Největší nespravedlnost na světě

13. listopadu 2009 v 11:39 | Be. |  Život
Be je nemocná. Hodně. A co je na tom všem nejhorší, nemůže poslouchat. Resp. může, ale nemá to cenu, protože má děsně zalehlé uši.

Jsem doma úplně sama a až do neděle budu. Je to celkem depresivní, protože jsem se zhruba od září těšila, jak tenhle víkend bude v pohodě a bez keců... No, a nakonec nebude, protože vždycky, když jsem nemocná, vyžaduju od svého okolí soucit a pravidelný přísun léků, protože Be s teplotou = Be s šílenými nočními můrami. Přísahám, že jestli budu ve čtyři ráno pobíhat vyděšeně po bytě a hledat s úplně tupým nožem na máslo toho vraha, o kterém se mi zdálo, nebude to moje vina a někdo dostane vynadáno.

Vzhledem k tomu, že si mé tělo na Paralen tak nějak zvyklo a na Coldrex ho vážně zvyknout nenechám (beru ho jen před spaním, abych neměla noční můry, které mám stejně, ale většinou už je světlo, když se z nich probudím), stále mě bolí hlava a je mi blbě, takže nyní hodlám poobědvat jogurt (já prostě nejím, když jsem nemocná, neboť je mi z jídla blbě), u toho si přečtu všechno, co se mi podařilo za středu či čtvrtek zameškat (prosím, prosím, ať toho není moc), a pak si zase půjdu lehnout. Možná bych si mohla pustit Zkrocenou horu...

Máme blbej teploměr, neustále se mě snaží přesvědčit, že mám teplotu 35,4. Já mu to nevěřím, je to lhář a podvodník a nemá mě rád, já to poznám.

Jaktože vítězí čokoláda?!

8. listopadu 2009 v 18:37 | Be. |  Život
Oukej, já vím, že teď asi ve vašich očích hrozně klesnu, ale Celebration od Madonny není blbý. Ono je to dokonce dobrý. Jasně, když vyškrtneme ten klip s tím černochem, z jehož tančení je mi fakt špatně, s Madonnou, ze které je mi taky špatně, a s tím mladým DJ, k jehož obličeji se Madonna tak vesele tiskne. Ahoj, chlapče, babča přišla na návštěvu.
Taky nemám ráda její hlas, ona se prostě na tenhle styl nehodí. ALE! Ta písnička je dobrá. Něco v ní je. A já jsem si jistá, že když ji někdo šikovný zremixuje, budu totální závislák.
Nemám ji ráda, tohle křepčení v minišatech v jejím věku je poněkud, ém, trapné, ale stále se nad tím vším vznáší to velké ALE. Protože pokud Madonna něco umí, je to obklopit se šikovnými lidmi. Dokáže přesně určit, z čeho lidi budou tenhle čas bláznit a dle toho se i zařídí. A co si budeme namlouvat, teď zrovna ve svém popíku všichni chtějí slyšet prvky electra, tak jim tam Madonna plácne electro, oni mají, co chtějí, Madonna je v kurzu, Be poslouchá (většinou) indie a všichni jsou tak šťatsní.

Všechno nahrává tomu, že příští víkend bude nejlepší ever, protože mí rodičové sbalí kufry a odjedou kamsi do nějakého hotelu a budou konečně odpočívat. Nevím, jestli tam s nimi jede i brácha, bylo by fajn, kdyby jo. Každopádně se těším na tu pohodu. Celé dva dny nebudu muset poslouchat, jak mám něco udělat a to OKAMŽITĚ.

Mé prosby a nadávky byly vyslyšeny. Konečně jsme jeli nakupovat. Bohužel ne do Prahy, jak mi původně rodiče slibovali, nýbrž do Olympie v Teplicích, což je dost chabá nahrážka, ale rozhodně si nestěžuju. Mám nový černý svetřík (cardigan?), šedý dlouhý svetr (ňuňatý, připadám si teď připravená na zimu, i když klasicky nemám žádné pořádné boty) a ty nejlepší džíny, jaké kdy byly vyrobeny. A teď se něčeho chytněte, protože premiéra - poprvé v životě jsem si koupila džíny v normální velikosti v normálním oddělení. Takže žádná 164, dětské C&A. Normální, 34, C&A. Wow.
Jsou mi teda trochu dlouhé, navíc mi máma říkala, že jsou až abnormálně úzké, ale prostě mi sedí, jsou krásné a já je miluju. Bílo šedé. V poslední době se moje garderóba skládá z hlavě bílé, šedé a černé. To je fajn.
Akorát teda boty nic moc. Kvůli sukni, kterou jsem dostala k narozeninám, se máma rozhodla, že dospěl čas, aby mi zakoupila lodičky. Takže jsem prošla tři obchody s botami (myslím, že víc jich tam ani není) a připadala si dost zoufale, protože většina "slušných" bot vypadá, že chodit na chůdách je oproti nim hračka. A chůdy vypadají líp. No, dopadlo tak, že při zkoušení jedněch nejmíň hnusných (zkoušení lodiček = Be si je velmi hrubě narve na nohu, postaví se, zavrávorá, udělá pár kvedlavých kroků, prohlásí, že ji z toho bolí nohy už teď, sundá je a zahlásí, že jsou ty boty beztak hnusné), ba dokonce téměř ucházejících, lodiček jsem se tak kvedlavě a nejistě procházela uličkou a najednou mě prostě nohy zradily a já jsem se ocitla na zemi. Na svou obranu ale zdůrazňuju, že ten podpatek měl asi deset cenťáků. Já vím, že bych měla začít s nízkým podpatkem, ale většina takových lodiček pak vážně připomíná LODĚ a zhruba tak 95% z nich má vepředu extrémě hnusnou přezku.
Pokoušela jsem se najít i nějaké obstojné kozačky, protože jsem zjistila, že prostě nemám žádné pořádné boty, až bude mrznout. No, všechny kozačky mají buď podpatek (to chtějí, abych se pak na zamrzlém chodníku zabila, nebo co?!), nebo neexistují. Aspoň tedy v Teplicích ne.
No, ale tento lov ještě neskončil, pravděpodobně ve středu pojedeme s mámou do nějakého obchodu, kde mají veliký výběr bot... No, když veliký, tak veliký, třeba si i vyberu.

Nic zajímavého. Be slibuje, že se polepší.
Ale teď odchází sledovat Dobu ledovou II. Půjde totiž s bratrem na trojku a chce být v obraze...

O všem a o ničem.

4. listopadu 2009 v 21:53 | Be. |  Život
Vylepšila jsem vzhled a hned mám větší chuť do psaní. To nahoře je velmi "upravená" fotka Kate Moennig. Má obsese neslábne, naopak roste a je větší a větší...
Hm, tak co je nového. Tak například to, že absolutně nesnášim naší profesorku na chemii. Jako za pět otázek správně z devíti možných nikdo příčetný prostě nemůže dát čtyřku, pardón, to fakt ne. Vypadám pak, jako bych byla úplně blbá, přitom já nejsem úplně. Jen zpoloviny. Půlka je trojka. Odjakživa.
Nesnáším Lady Gaga. Vždycky mi byla volná, ale když jsem úplnou náhodou na MTV shlédla její klip k "Paparazzi", viděla jsem úplně rudě. Mluví tam švédsky. Blbě. Její přízvuk jek smíchu. Ale dovolila si mluvit švédsky. Všechny písničky na jedno brdo (Čím to, že celý svět vždycky zaujmou lidi, jejichž písničky jsou si navzájem tak hrozně podobné? Lady Gaga, Timbaland... jednotlivé skladby od sebe vůbec nejdou odlišit, je to jako jedna písnička na sto způsobů...), její rádoby-originalita je až nechutná (proti nápaditému oblečení fakt nic nemám, spíš naopak mám pro něj slabost, ovšem z těch jejích trapných modýlků je mi dost blibno) a ty kecy, že jednou nahradí Madonnu, jsou prostě žvásty. Na to nemá. Ne snad, že bych Madonnu nějak adorovala, ale aspoň jdou její písničky rozlišit od sebe, nikdo jí neupře, že je dříč, na její věk má stále dobrou fyzičku, má čuch na talentované lidi a i ve svých padesáti letech dokáže všechny ty mladé hvězdičky strčit do kapsy. Dost pochybuju, že někdo, kdo si napatlá hubu černou rtěnkou, udělá si na hlavě mašli z vlasů a pak se oblíkne do něčeho, co vypadá jako plavky pro rytíře, má na to, aby ji trumfnul. Haha.
Přišel mi nový Filter, yay. Ještě jsem se nedala do pořádného čtení, jen jsem to tak nějak prolistovala. Zaujal mě článek o Superstar, tak se těším, až si ho přečtu. Nechce se mi totiž moc věřit, že by Filter jako úplně vážně napsal článek o lidech, kteří byli v Superstar, bez jakékoliv ironie nebo tak... Ale jestli jo, tak WTF. Měním názor, spíš se bojím si ho přečíst...
Mám vcelku ráda Sunshine. Ale od jisté doby, co do Filteru píše "Karel Buriánek", mám s nimi problém. Resp. s ním. Zkrátka jsem nepochopila jeho způsob psaní a navíc se mi dost často stává, že se s ním prostě neshodnu. Když recenzuje CD, mám úplně nutkání si to nepřečíst, protože mi prostě vadí. On smete to, co se mi líbí. On vychvaluje to, co se mi nelíbí. Smutné je, že se mi to u ostatních stává jen občas, u něj skoro pokaždé. Vadí mi tam. Prostě jo.
Chm. A čeká mě povinný vánoční koncert. Píská se tam na flétnu a zpívá. Pokud Be něco neumí, jsou to hlavně tyhle dvě věci. Je mi jedno, že je to povinné, prostě se zaryju nehtama do zdi a nikdo mnou nehne. Vždycky jsem si myslela, že na podobných akcích vystupují lidi, co něco umí, mají na to talent, baví je to a chtějí to všem ukázat. Já vám klidně odříkám pár hlášek z Will & Grace, udělám vám rozbor jakéhokoliv filmu o gayích z psychologického hlediska, budu vám vyprávět o Švédsku, povyprávím vám o hudbě... Ale nebudu přece před lidma předvádět něco, co neumím. To nemá smysl. Nedává to logiku...