Říjen 2009

I don't care if Monday's blue, Tuesday's gray and Wednesday too, Thursday I don't care about you, IT'S FRIDAY, I'M IN LOVE!!

25. října 2009 v 21:01 | Be. |  Život
Dobře, takže teď jsem si pustila písničku "Fasten your seatbelts" od Pendulum, vlezla sem a řekla jsem si, že pokud nic nenapíšu, dokud ta písnička neskončí, prostě blog smažu. Nechce se mi to mazat, tak jen tak plácám pitominy.
Měla bych se omluvit. Že nebloguju. Že na všechno kašlu. Moje posedlost seznamy se úplně vytratila, stala se z nich jakási nutnost, jelikož jinak na všechno zapomenu. Mám děravý mozek. Nebo lépe - mám v něm pastelku jako Homer. Ale moje je růžová.
Ráda bych vás poinformovala, co se děje nového. Jenže ono se tak nějak nic moc neděje. A taky otázka je, jestli je za tu dvouměsíční pauzu ještě KOHO informovat.
Tak nějak jsem zjistila, že vlastně nemá smysl mít blog o mně, když je můj život zoufale stereotypní a nic mi nepřipadá dostatečně zajímavé na to, abych to sem psala.
Takže se asi zaměřím na hudbu a filmy. Asi. Asi. Potíž je, že když jsem z něčeho nadšená, nedokážu to vyjádřit jinak než citoslovci. Takže to budou velmi zajímavé články. Chmch.
Nebo prostě budu nudit sebe a okolí svou všední nudou.

Tohleto šedočerno tady bude, dokud nezjistím, co by se mi asi líbilo... A já nevím, kdy to zjistím.
Myslím, že jsem zrovna ve fázi, kdy si tak nějak určuju, co bych jednou VÁŽNĚ chtěla dělat. Žádný "asi budu princezna... nebo třeba upír... nebo třeba doktorka... a když to nevyjde, tak bych chtěla být paní učitelka ve školce...". Teď prostě musíme být hrozně vážní a věnovat se budoucnu.
Když si nevytyčím nějaký cíl, tak jsem prostě neschopná. Nevím proč něco dělat, tak to nedělám, což je špatně.
No, a já si říkám, že by bylo fajn být psychoterapeutka. Jenže je to těžký. Třeba kurzy, abych dostala povolení tohle dělat, jsou příšerně drahý, vysávají vám mozek a sráží vás, aby jste si připadali jako ble a tím poznáváte sami sebe. Máma zná spoustu lidí, kteří to zkoušeli a odpadli. Nezná nikoho, kdo by to dokázal dotáhnout do konce. A já si říkám, že to do konce dotáhnout chci. Právě proto, že je to tak těžký. Já nevím. Asi mé období rozhodování zahrnuje i hroznou chuť si dokázat, že na to vážně mám, že bych třeba mohla být v něčem lepší než ostatní...