She's like a charmer, oh no... Vlastně spíš... She's like a lunetic, oh no.

29. srpna 2009 v 0:37 | Be. |  Život
Dneska (vlastně už včera) jsem experimentovala se svými vlasy, jež dorostly hrůzné délky (ty vzadu jsou těsně pod krk, takže ty vepředu jsou ještě delší, protože to mám sešmiklý jako našikmo... rozumíme si, žejo). Mám v nich napatlaných tisíc blebajznů a měly tam být až do neděle. V sobotu jsem se chtěla konečně rozhodovat, jak si to nechám ostříhat. V neděli se rozhodnout. V pondělí jít ke kadeřnici, sdělit jí návrh a v úterý jít do školy s novým účesem. Pěkně jsem si to naplánovala.
No jo, jenže moje poklidné válení, stěžování si na blížící se září a rozhodování o vlasech bylo narušeno takovou menší událostí. Ta událost je zhuba tak stejně vítaná jako komár, co kouše do obličeje. Nenávidím komáry, nenávidím štípance a nenávidím návštěvy u přátel rodičů. A to je právě to, co mě za pár hodin čeká. Vždycky to totiž dopadne tak, že rodiče se s nimi vesele baví a na mně připadne se bavit s jejich dětmi. Což je pro mě tragédie. I kdybych třeba chodila do klubu věrných čtenářů a znalců Edgara Allana Poea a díky tomu bych věděla, že rádi čtou Poea, což by bylo dobré téma k hovoru, stejně bych si s nimi asi nedokázala povídat. Vždycky si připadám jako přítěž. Děsná přítěž. Nevím, co mám dotyčným říkat. Tak neříkám nic a je to nepříjemné. Děsně.
Takže mě čeká poslední prázdninový víkend, půlku z něho strávím s úplnými cizinci, thank you very much.
Ale jsem totální debo a blbec, moc jsem se vyptávala. Kdybych totiž tonula v blažené nevědomosti, horní věta nad touhle by byla poslední věnovaná tomuto tématu. Bohužel, nechala jsem se informovat, co je to zač. Chtěla jsem předejít situacím jako třeba mým veselým zatracováním křesťanství, z důvodu nervozity ozbrojena hlasitým, pištivým hlasem a přeháněním, které by později bylo přerušeno chladnou větou "Jsme křesťané".
Dobrá, takže jedeme k ženě, co si vzala muže a ten muž je chudák, protože je podpantoflák. Je mi ho líto. Do nedávna se koukali na televizi, u které byl prý div, že byla barevná. Nic nemůže. Je mi ho líto. Ale snad ještě víc líto je mi jejích dětí. Ty děti jsou dokonalé. Dcera se dostala na víceleté gymnázium (já bych se tam dostala taky, kdyby ovšem neměli totálně debilní systém, který se samozřejmě příští rok změnil...), oba dva mají každý pracovní den kroužky a kursy, o víkednu jsou různé akce pořádané školami, které jsou samozřejmě ultra speciální. Nemají internet a na počítač můžou chodit dvě hodiny týdně. Wow. Takhle nějak by si asi máma představovala mě a bráchu. Jenže má asi smůlu, kdybych nemusela spát, nespím a jsem na počítači. Představa, že svůj volný čas trávím ve třídě s hordou dalších chudáků, se mi hnusí. Můj bratr je na tom podobně, navíc se z něj stává pidi odborník na druhou světovou válku. Já prostě nedokážu uvěřit tomu, že jsou ty děti šťastné. N-E-D-O-K-Á-Ž-U. Já vím, svět není plný mých klonů (bohužel), asi existují i lidé, které takový život baví, ale.... Je mi to divné. Prostě divné. Jestli se budou chovat a mluvit jako roboti, divit se nebudu. Trochu mě to i děsí.
Asi tam budu vypadat jako rebel. Vezmu si černé oblečení, budu žvýkat žvýkačku a vykládat, jak je Facebook prima, že mě štve ta nová řasenka, že lak na vlasy je fakt fajn a že tužka na oči ve fixu je mnohem praktičtější než ta normální. Pak bych třeba mohla prohodit, že miluju flákání se, kroužky jsou ztráta času a ďábel je fajn kámoš. Budu zpívat znělku L Wordu. "Girls in tight dresses who drag with mustaches, chicks drivin' fast, ingenues with long lashes, women who long, love, lust, women who give, this is the way, it's the way that we live..."
Jenže to by mě máma zabila. Já nevím, co si o té své kamarádce myslí, na druhou stranu jich má fakt málo a asi s ní i vychází... Takže se kvůli ní budu snažit, nakombinuju své oblečení s nějakou šedou a bílou, nebudu žvýkat moc okatě, nebudu radši nic říkat a ani zpívat... Myslím, že asi budu přemýšlet o příjemnějších věcech. Kdybych to bývala věděla, nechala bych si dělání seznamu "Co budu potřebovat do školy" na dnešek... Zkrátka tam psychicky nebudu.
A teď si můžu jen přát, aby si se mnou jejich dokonalá dcera nechtěla povídat...
... no, kdyžtak se budu tvářit nepřátelsky, podmračeně a zákeřně.
 


Komentáře

1 Paja SDP Paja SDP | Web | 4. září 2009 v 19:19 | Reagovat

Ahujky,na tvým prvním blogu jsi,nevím přesně čas a datum,ale že John Paul a Craig už nejsou v Hollyoaks..Asi jsem blázen když se ptam ale..co to přesně znamená??

2 Be Be | Web | 4. září 2009 v 19:40 | Reagovat

Zápletka v seriálu Hollyoaks mezi Johnem Paulem a Craigem skončila, když odjeli do Dublinu. Společně. Od tý doby v Hollyoaks nebyli a, jak se zdá, ani nebudou.

3 Paja SDP Paja SDP | Web | 5. září 2009 v 8:02 | Reagovat

aha..tak dík moc x)

4 Adelaide Adelaide | 6. října 2009 v 20:39 | Reagovat

Zemřela jsi na věk, Be ?

5 Týna Týna | 10. října 2009 v 22:16 | Reagovat

Dobrá poznámka, taky ji hledám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama