Brzo umřu na věk. Sežeňte co nejširší rakev, hodlám si čas do své smrti krátit čokoládou.

26. srpna 2009 v 13:58 | Be. |  Život
No dobrý. Je mi 17. V pondělí byl den Dé. Bratr už mi stihl sežrat půlku bonboniéry, kytky vadnou, já jsem stará a život plyne dál. Za pár dní už bude zase škola, což je kruté, zlé a nespravedlivé. Nějak zvlášť mi to ani nevadí, mám novou tašku. Spíš mi vadí vědomí, že je konec klidu. Zase se navrací období únavy, mega nervů a modlení se, ať rodiče vypadnou aspoň na hodinku, abych se mohla v klidu podívat na L Word. Nějak si nedovedu představit vysvětlování, proč se na ten seriál dívám. Už tak je málem kleplo ze Zoufalých Manželek.
Neustále se hádám s tátou. Pořád. Kvůli naprostým kravinám. Pak se karta obrátí a najednou jsem jeho nejoblíbenější dcera. Už mi z toho hrabe. Teď ani nevím, na čem jsem. Nějak si nedokážu vzpomenout, jestli jsem včera byla blbka nebo ne...

Radši se na ty svoje nudné, úplně pitomé a navíc nesplněné "plány" na léto ani nedívám. Říkala jsem si, že se do toho tenhle týden opřu a fakt něco udělám. Oho. No, nějak to nevyšlo, je sice teprve středa, ale já vůbec nemám náladu cokoliv dělat. A tím děláním myslím dělat cokoli jiného než se dívat na L Word a stahovat Gilmorova děvčata do zásoby. Odpoledne uloz.to jede pomaleji než dopoledne, no, a od září se na net asi těžko dostanu dopoledne...

Nesnáším nové CD Placebo. Tak, a napsala jsem to. Já teda nevím, co Brian se Štefčou vyváději. Nejlepšího Stevea nahradí novým, mladším Stevem a pak vydají takovejhle... průjem. A navíc ty jejich vlasy. >< To ať je zase radši plešatej.
Pořád si říkám, že sepíšu, co si o tom CD myslím. A dám to sem jako článek. První článek v rubrice hudba. No, a ejhle, ono to nejde. Desku poslouchám stále dokola a pořád se nedokážu dokopat napsat víc než "What the fuck?!". Placebo ve mně vždycky probouzeli emoce. Prostě něco. Nejde to nahmatat, ale víte, že je to sametové. Nevidíte to, ale víte, že je to tmavě modré... Každá jejich deska byla... šťastně smutná, smutně šťastná, sametová, tmavě modrá... černě nalakované nehty, rozedranost, NĚCO. Prostě Placebo. Kdyby mi někdo řekl, že tohle vůbec není deska Placebo, to jenom Brian hostuje se zpěvem, věřila bych tomu. Tahle deska postrádá Placebo. Je od Placebo, ale oni tam nejsou. Prostě ne.
Když teď chci to NĚCO, musím poslouchat Dorian Gray's Prostitutes. Což je česká kapela, která vychází právě z Placebo, IamX a podobných...

A protože právě poslouchám Gameboy/Gamegirl, odcházím se cpát zbytkem bonboniéry, uvažovat, jaký lak budu potřebovat a co je tak úžasně skvělého na tom, že je mi sedmnáct. Prý je to nejlepší věk, tak ať ho neprosedím u počítače. Hahaha.
 


Komentáře

1 Týna Týna | 26. srpna 2009 v 14:40 | Reagovat

Taky mám deprese z věku - ale teprve mi bude šestnáct, takže to ti asi nepřidá.). Jinak ty tvoje plány na léto miluju, hlavně ty věci o Švédsku, kterejm svým způsobem rozumim (bez Švédska). Ale snad se nedívaš na Gilmorky.D!? (Rozumíte mým tečkám bez dvojteček?)

2 Hesike Hesike | 26. srpna 2009 v 21:30 | Reagovat

Konečne niekto!
Ja sa v tom novom albume Placeba tiež neviem nájsť, zato kamarátky, ktoré Placebo nenávideli, začínajú niektoré piesne zbožňovať.
Už je to také obyčajné, nezaujímavé... Možno to strhne davy, ale nie je to to, čo to bolo. Tie emócie, plač, rev, beznádej :(
Budem si musieť vystačiť s piesňami, čo vydali doteraz :(

3 Be Be | Web | 26. srpna 2009 v 22:13 | Reagovat

Týna: Tak to tě asi potěší, že začínám vypracovávat další plán. Na září. Jedna blbost vedle druhé. Ale krátí to čas a mě to baví. :D
Já se dívám na spousty seriálů a sitcomů. Je to asi moje úchylka. Můj jediný požadavek je, abych se u dílu zasmála aspoň třikrát (to u mě není problém), aby tam byl nějaký protivný člověk a aby tam byl někdo, koho si prostě oblíbím, i když není oblibuhodný. Někdo odpočívá spánkem, někdo poslouchá hudbu. Já čumím na kraviny. Dřív to byla hudba, ale z té se teď stala moje droga. Hluchnu a blbnu a vím toho o hudbě víc než většina mých vrstevníků. Ale jinak se mám dobře...

Hesike: Máš absolutní pravdu. Je to hudba do rádia. Neurazí nikoho, líbí se "všem"... Já tomu říkám hudba do výtahu, i když jsem nikdy nejela výtahem, ve kterém by hrála hudba. Ale vím, že se to dělává. A hrají tam právě tu obyčejnou, nicneříkající, líbivou hudbu. U mě to asi bude trvat, než zase budu moct poslouchat starší Placebo, aniž bych u toho nadávala na tu jejich zatracenou novou desku. To je hrůza, tolik jsem se těšila a teď mám z toho... akorát vztek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama