Mí prarodiče jsou ty nejskvělejší lidi na světě.

20. července 2009 v 0:23 | Be. |  Život
Nadpis kecá.
Dnes brzy ráno (čti v půl dvanácté) mí rodiče odešli na procházku. Táta s dobrou náladou, máma s bolavou hlavou. To není zajímavé. A taky není zajímavé, že jsem po celou tu dobu, co byli pryč, doháněla všechno, co jsem zameškala (a doteď to nemám hotový). Když se vrátili, táta měl nasranou náladu a mamka byla tak rozčilená, až ji přestala bolet hlava. To se tak někdo má, že jo, když já se rozčílím, hlava mě naopak začne bolet (nebo mě bolí víc než předtím), zatmívá se mi před očima a třepou se mi ruce od toho, jak špatně potlačuji své agresivní sklony. Anyway, rodiče mi oznámili, že potkali mé prarodiče.
Ehm.
Začalo to prý velmi sympaticky. Větou "Ahoj, jak bylo na dovolený? Zima, co?" následovanou ustaraným výrazem. "My jsme se o vás tak báli..." vydechnutí a starostlivý výraz. Rodiče se to rozhodli nijak nekomentovat, což bylo s podivem, jelikož babiččiny obrovské starosti o naše zdraví a životy jsou přinejmenším neexistující, jelikož protože se nám neobtěžovala vůbec napsat. Vůbec. Nic. Ticho. Chodili nám jen SMS od Vodafonu a mně od Radí. Nó, a pokračovalo to. "Kde jste bydleli?" vyptával se děda se svým obvyklým výrazem "já-jsem-důchodce-jsem-chudák-můžu-si-dovolit-všechno-na-světě-protože-vím-všechno-líp". "V hezkym srubu," odvětila má, již jemně napružená, maminka. "No, to prej Češi dělaj, vkradou se jim do srubu a pak tam zadarmo bydlej..." poznamenal děda. "Prej jsou ty sruby hnusný, bydlej tam v hroznym bordelu," dodal. "No, bylo tam nachcáno a nablito," přikývl tatínek s úšklebkem á la "moc-dlouho-mě-neštvi". Prarodiče kupodivu pochopili, že to nemyslí vážně, zatvářili se načuřeně, ale nehodlali to vzdát. "Ve Stockholmu jste asi nebyli, že jo..." prohlásila babička tónem "Stockholm-je-vysoko-nad-vaší-úrovní". "No, to jsme teda byli," štěkla mamka podrážděně (mezi ní a babičkou je velmi komplikovaný vztah, který začal větou "Ty nejsi vůbec šik." a nadále pokračuje neustálým bojem mé prarodičky udělat z mé maminky neschopnou, vše zakazující, protivnou, rádoby-nadřazenou, nic nezvládající osobu kdesi na úrovni nepřizpůsobivé občanky z té nejhorší stoky). Na to děda reagoval řečmi "Tak pardóón, paní doktorko" a "Nedosahujeme vaší velikosti" a tak pěkně podobně.
Dobře, asi to není zajímavé, protože v tom nefiguruje žádný psychopat (nechtělo se mi ven, no), co by všechny připravil o hlavu za pomoci sekery (tu stejně nemáme) nebo kuchyňského nože (ten máme, ale je tupý). Nebo jim aspoň vtipně odpovídal. Mé vtipné odpovědi mě baví, děda se pokaždé urazí a já se jim směju, protože jsou vtipné. Ostatní se jim nesmějí. Nechápu proč.
Něco takového se děje s mými prarodiči prakticky neustále. Jen se mi nechce do mých prázdninových aktivit, co jsem si naplánovala (aktivita číslo jedna - sepsat si aktivity na blog, abych se na konci srpna aspoň cítila trapně, že jsem stejně většinu neudělala... nebo abych se cítila geniálně a sebevědomě, protože jsem udělala aspoň jednu), neděje se nic zajímavého (kromě toho, že jsem si v ten dojezdu ze Švédska dala pěkně na hubu, když jsem uklouzla v koupelně - mám na koleni obří modřinu zelené barvy, na lokti obří modřinu fialovo rudé barvy a na bradě bouli a obří modřinu žluté barvy) a já mám po dlouhé době zase chuť psát na blog (předtím jsem se plácala v jakémsi stavu-nestavu, kdy mě ve volném čase navštěvovaly záchvaty obrovského, bezdůvodného smutku nad nevím čím). Proto sem píšu o mých prarodičích.
A nejhorší je, že má můj bratr příští sobotu (nebo kdy) svátek. Takže přijde babička i děda. Přísahám, že jestli řeknou křivý slovo o Švédsku, budu krutá a drzá a protivná. Ale nebudu agresivní. Doufám. No, pokusím se. Nemůžu mlátit staré lidi. Ale jestli budou drzí, budu já protivná. Nebo opačně.

Na fejsbuku si mě před milijónem let přidal hoch z vedlejší třídy, se kterým jsem v životě mluvila přesně nulkrát. Tak jsem jeho žádost milostivě akceptovala a od tý doby toho lituju. Čekám, až mi rupnou nervy a napíši mu něco upřímného, protivného a nelichotivého. (Jsem to jenom já, nebo vám taky přijde, že jsem o prázdninách mnohem víc protivnější....?) Jeho neustálé dělání testů jako "Jak se bude jmenovat tvá budoucí láska?" nebo "Kdy tě potká láska?" je skutečně na facku, jeho stýskání "mě-nikdo-nechce" rovněž. A nejhorší je, že mu všichni říkají zdrobnělinou a ujišťují ho, že jednou se tak jistě stane. On jim nevěří a dobře dělá. A Be tečou nervy. A dotyčný ji sere tak, že ho ani smazat nemůže, protože má pocit, že brzy zasáhne a smazání by všechno jen zkomplikovalo.

Naše kino je pitomé, všude samej Harry Potter a žádnej Brüno. Jděte se bodnout...
 


Komentáře

1 Den Den | 23. července 2009 v 22:00 | Reagovat

Co já vím, tak toho chlapce nemusíš smazat, ale jen zablokovat, abys ho pořád měla v přátelích a přitom se ti na Home nevloudil ani jedinej jeho test. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama