Crystal - 3. díl

26. července 2009 v 8:30 | Be.
Myslím, že kdyby neexistovalo parkoviště u klubu vyhrazené přímo pro zaměstnance, nezaparkovala bych. Před klubem se vyskytovalo ještě několik skupinek lidí, co vypadali, že se spíš přišli pobavit. Oddaní fanoušci už byli jistě vevnitř, což se mi potvrdilo, jakmile jsem prošla kolem Billa, který měl na starosti lístky. Uvnitř bylo snad milion lidí, všichni se cpali k pódiu a klábosili. Já jsem chvíli uvažovala, kam se vrtnu. Bar, nebo mezi lidi? Nakonec jsem se rozhodla, že nejvhodnější bude si sednout, objednat si nějaké pití a počkat na kapelu. Vmísit mezi lidi se můžu vždycky.
"Zdar! Co tu děláš? Přišla ses zadarmo podívat na koncert?" zazubila se na mě Lizzie, která vždycky v klubu dělá přes víkendy a svátky.

Kromě ní tu máme ještě dva barmany - Sallie, která tu dělá každý sudý týden a tvrdí o sobě, že je můj největší (a taky jediný, jak dodávám pokaždé s oblibou) fanoušek, a Cadea, který tu pracuje každý lichý týden a je to učiněné zlatíčko.
"Nazdar Lizzie. Danny mi přikázal sem přijít, na poslední chvíli mu to odřekl DJ na after party," vysvětlila jsem, jakmile jsem se vyšvihla na barovou stoličku a řádně se uvelebila.
"Přikázal jo?" zasmála se Lizzie. "Jak dlouho tě musel prosit a co všechno ti za to slíbil?"
"Peníze, den dovolený navíc a do konce života je mým dlužníkem," vysypala jsem ze sebe. Nevím, proč mi nikdo nikdy nevěří, jak moc je Danny krutý a nespravedlivý.
"Chudák," politovala ho, "určitě toho budeš využívat, kde se dá."
"Znáš mě."
"Pití jako obvykle?"
"Jo," přikývla jsem a opřela se o bar.
"Mimochodem, víš o tom, že je tu Cade?" poznamenala Lizzie a postavila přede mě sklenici s kolou.
"Vážně?" zasmála jsem se a zvědavě se rozhlédla po klubu. "Co tu dělá? Člověk by si řekl, že toho má za celý týden dost…"
"Přišel sem na koncert, byl mě pozdravit a zároveň mě upozornil, ať ho neztrapním. Je tu se svým novým objevem," řekla mi Lizzie spiklenecky.
"Fakt?" vyhrkla jsem. Málem jsem spadla z barové stoličky. Cade mluvil už dlouho o tom, jak ho nebaví být sám, rozhodně jsem ale nečekala, že si někoho najde. Ne snad, že by byl ošklivý, hloupý nebo neschopný, on je prostě takové zlatíčko, u kterého se divíte, že vůbec zná pojmy jako "chození" či "líbat se". Kdyby z něj někdy vylezlo, že si hraje doma s panenkami a pořádá pro plyšáky čajové dýchánky, ani bych se nedivila. "A vidělas ho?"
"Ne," zavrtěla hlavou.
"Jenom doufám, že to nebude nějaký násilník, prasák nebo ženáč, co si chce udělat dobrodružství," podělila jsem se s Lizzie o své obavy a usrkla jsem si pití.
"Taky se bojím," přikývla. Pak se její výraz změnil na přátelský. Ta rychlá změna mě zmátla, naštěstí jsem se nezeptala, předběhl mě totiž sametový hlas našeho zlata.
"Lizzie, můžu dostat dvě piva do kelímku, prosím?" poprosil Cade, který se najednou zhmotnil vedle mě.
"Ahoj Cade!" pozdravila jsem ho s úšklebkem.
"Jé, Crystal, co tu děláš?" usmál se na mě barman zářivě, zatímco čekal, až Lizzie připraví pití.
"Jdu si poslechnout koncert a pak hraju na after party, Dannymu to DJ na poslední chvíli odřekl," objasnila jsem mu svou přítomnost. "Slyšela jsem, že tu máš rande, jo?"
"Mám," potvrdil mi to se skromným výrazem, i když hrdost v hlase se mu zamaskovat nepodařilo. "Miluje elektro, tak jsem ho pozval sem. Je to kadeřník a jmenuje se Ferdinand, ale všichni mu říkají Ferdie!" vychrlil na nás nadšeně. Vypadal jako třináctiletá holka na svém prvním opravdovém rande s o dva roky starším klukem.
"Ferdie?" zalapala jsem po dechu. "A je to… kadeřník?"
"Jo," potvrdil mi to a zmateně vykulil oči. "Proč? Je něco špatně?"
"Proboha, to je můj kámoš!" vyhrkla jsem a málem se polila kolou. Odjakživa jsem měla na kamarády celkově smůlu, mezi své přátele počítám Larisu, July a Ferdieho. Pokud bych je měla ve zkratce popsat, tak Larisa má 22 let jako já a studuje na vysoké, July je 26 a pracuje jako správce sítě v nějaké firmě, občas si přivydělává děláním stránek na zakázku. Ferdie má vlastní kadeřnictví a je mu 25. Slibuju, že vám o nich někdy později povím víc.
"Děláš si srandu," vydechl Cade a vykulil na mě oči. "Proč jsi mi o něm neřekla dřív?"
"Protože jsem netušila, že byste si mohli navzájem padnout do oka, navíc mi Ferdie zakázal hrabat se mu v milostných záležitostech, když jsem mu omylem jednou představila muže, co mi řekl, že je gay. Nakonec nebyl, jen se mě chtěl zbavit a nepočítal s tím, že ho s jiným, opravdovým gayem seznámím," prozradila jsem mu bez okolků.
"Tady máš to pivo," podala mu dva kelímky Lizzie.
"Díky, strhni mi to z platu," přijal pití Cade a znovu se otočil ke mně. "Nikdy jsi mi o něm neřekla."
"Co se děje?" zajímala se Lizzie.
"Cadeův nový objev je můj dlouholetý kamarád."
"Jo?" podivila se Lizzie. Ústa se jí roztáhla do širokého úsměvu.
"Holky, já půjdu, Ferdie na mě čeká," pípl Cade a nenápadně se vytratil.
"Tak povídej," vyzvala mě Lizzie v tom samém okamžiku, kdy zhasla všechna světla a za bouřlivého jásotu se objevila na stage skupina. Nikdo se ničím nezdržoval, okamžitě začali hrát. Světla začala blikat, klávesák řádil jako šílený, bubeník zběsile bubnoval, basák nebyl pozadu a zpěvačka, která zároveň i hrála na kytaru, se svým hlasem předváděla doslova zázraky. Na chvíli jsem zmlkla.
"Znám se s Ferdiem už od školky," zařvala jsem Lizzie do ucha, když jsem se dostatečně vyposlouchala natolik, abych si stihla na hudbu udělat jakýs takýs názor. "Je moc hodnej, holky ho nikdy nezajímaly a měl vždycky slabost pro zženštilé kluky. Myslím, že si s Cadem sednou!" pokračovala jsem s křikem, jinak by mě vůbec nebylo slyšet.
"To jsem ráda!" zaječela Lizzie odpověď. Jen jsem se usmála a hodila do sebe zbytek koly.
"Pohlídáš mi mikinu?" zeptala jsem se hlasitě barmanky, zatímco jsem si svlékala svůj teplý svršek. V klubu začínalo být horko, lidé tančili a Danny se zatím nenamáhal zapnout klimatizaci.
"Jasně!" naznačila Lizzie rty a přijala podávaný kus oblečení.
"Půjdu!" křikla jsem a ukázala na tančící dav pod stage.
"Fajn!"
Otočila jsem se a vmísila se mezi lidi. Musím říct, že tahle skupina mě vážně oslovila. Jejich hudba byla úžasná, oni sami uměli udělat velice zábavný koncert a samotná zpěvačka měla obrovské charisma a energii, někoho takového jen tak nepotkáte. Protančila jsem téměř celý koncert. Jakmile kapela na chvíli zmizela a fanoušci začali křičet a dožadovat se dalších písniček, propletla jsem se k baru.
"Fuj, jsem celá mokrá," sdělila jsem Lizzie, jakmile jsem dorazila a usadila se, což nebyl problém, protože většina lidí stála a tančila.
"Nechápu tě. Myslela jsem, že si zatančíš na jednu dvě písničky. Ale ty ne! Ty to celý proskáčeš a pak se budeš při hraní divit, že tě bolí nohy a jsi unavená!" zakřenila se na mě Lizzie. "Red Bull?" nabídla mi ledově vychlazenou plechovku. S díky jsem ji přijala a s gustem se napila.
"Úžasný!" dostala jsem pak jen ze sebe. "Takhle dlouho jsem vydržela tančit naposledy snad někdy ve školce na Lunetic!"
"Proboha! Jak někdo jako ty mohl něco takového poslouchat?" zhrozila se naoko Lizzie a přitočila se k evidentně žíznivému chlápkovi.
"Uf, jsi tady, Crystal! Sháním tě už od devíti!" přikvačil ke mně Danny a pošoupl si brýle na zpoceném nose.
"Já jsem tady náhodou už od začátku!" pochlubila jsem se a upila jsem trochu.
"Vážně? Vůbec jsem tě neviděl," zavrtěl hlavou Danny. "Koukám, že se ti ta skupina líbí."
"No hrozně," zazubila jsem se. "Kolik je vůbec hodin?"
"Půl desátý a deset minut, za chvilku vyjde kapela s přídavkem, tak počítej, že tak od desíti do půlnoci hraješ," sdělil mi důležitě. "Hej, Lizzie, vodku a Red Bull."
"Vodku!? Neřídíš náhodou?" zamračila se.
"Řídím, ale podle frmolu, co mám, odjedu domů stejně někdy v šest, to už dávno vyprchá," mávl rukou Danny a nechal si od Lizzie nalít.
"Co se děje?" zajímala jsem se.
"Někdo se poblil na záchodě a udělal tam hroznej bordel. Člověk by řekl, že když tam má několik záchodových mís, nemusel by to házet na podlahu a stěny, jenže to ne, oni to prostě hodí na zem a zdi!" postěžoval si znaveně. "Pak ještě zvukař měl nějakej problém s kapelou… Občas mám sto chutí to zabalit, ale to bych vám, lidi, neudělal."
"A na jakým záchodě se to stalo?" vyzvídala jsem.
"Na pánským."
"To je dobře, aspoň se nemusím tvářit mužně a v případě potřeby jít na dámy," pochvalovala jsem si.
"A co mám asi dělat já?" zabručel Danny, kopl do sebe alkohol, vzal plechovku Red Bullu, přátelsky na nás mrkl a odkvačil. Mezitím si fanoušci na kapele vyžádali přídavek, a tak klub znovu prozářila různobarevná světla a místo ječení byla slyšet pouze hudba. Já už tančit nešla, potřebovala jsem své nohy nechat odpočinout, abych do dvouhodinové stání nějak zvládla. Pak koncert definitivně skončil. Zauvažovala jsem, zda bych neměla na stage nastoupit jako pravá hvězda, ale pak jsem mávla rukou a rozhodla se, že tam prostě vylezu jako pako, což se ke mně hodí víc. Nechala jsem příslušné lidi, ať mi všechno připraví. Jinými slovy odklidili věci skupiny a vrátili tam mixážní pult. Pak se u mě jako zázrakem zjevil zadýchaný Danny.
"Co tu děláš?! Zabiju tě! Lidi začínají odcházet! Máš všechno připravený, proč ještě nejsi na stage a nehraješ?!" I přesto, že jsem byla nahluchlá z hlasité hudby a všichni v klubu mluvili nahlas, aby se vůbec slyšeli, jsem poznala, že na mě Danny naštvaně řve. Na čele mu totiž naběhla žíla a celý obličej mu zrudnul.
"Lidi odchází, protože jdou zítra do práce a do školy a přišli jenom na koncert!" štěkla jsem popuzeně, protože jsem neměla nejmenší zájem na tom, aby mě obviňoval z něčeho, za co naprosto pochopitelně nemůžu. Odpověděl mi kamenným pohledem, a tak jsem rázně dopila plechovku, vzala tašku, kterou mi zatím hlídala společně s mikinou Lizzie, a běžela na stage. Cestou jsem do několika lidí vrazila, omluvy se mi zdály zbytečné, stejně by mě neslyšeli. S námahou jsem vylezla nahoru, vytáhla všechny desky, co jsem s sebou měla, a začala hrát takovou veselou a nevlezlou melodii na rozehřátí.
Hrála jsem až do půlnoci. V klubu stále bylo dost lidí, zřejmě to byl důsledek toho, že skupina se after party skutečně zúčastnila, tančila se svými fanoušky na moje písničky a chovala se fakt úžasně. Ale ani pohled na roztančeného basáka mě neobměkčil a o půlnoci jsem zkrátka dohrála a začala balit. Bolely mě záda a nohy, měla jsem šílenou žízeň a z hluku a únavy mě bolela hlava. Toužila jsem hlavně po horké sprše, pohodlném pyžamu a teplé postýlce. Kakao před spánkem by také bodlo, ale nechtělo se mi ho dělat. Zamířila jsem k Lizzie, vyžádala si sklenici ledové vody a zhluboka se napila. Potřebovala jsem se trochu ochladit a probrat, abych vůbec zvládla jízdu domů.
"Úžasnej set," ozvalo se mi kdesi u levého ucha. Obrátila jsem se a spatřila jsem sympatického kluka.
"Díky. Úžasnej koncert," vrátila jsem mu kompliment, protože jsem v něm poznala klávesáka.
"Dík."
"Zníte jako něco od Shitdisco nebo Klaxons… lidi to většinou moc neznají," objasnila jsem mu, jak na mě působí jejich hudba a usrkla ledové vody. Měla jsem pocit, že kdyby pití mělo jen o stupeň nižší teplotu, byl by to led.
"Díky, snažíme se," poděkoval znovu a posadil se na barovou stoličku vedle mě. "Máš desku?"
"Prosím?"
"Jako CD."
"Ne, nemám."
"To je vtip?" zalapal po dechu. "Někdo, kdo zní jako Justice zremixovaný Digitalism, musí mít CD!"
"Vy ho snad máte?" zašklebila jsem se.
"Točíme ho," pokrčil rameny.
"Tak to si ho určitě koupím," přikývla jsem a dopila vodu. Seskočila jsem ze stoličky a hodila přes sebe mikinu.
"Ty někam jdeš?"
"Domů," objasnila jsem s úsměvem, i když bych mu za tak blbou otázku nejradši jednu vrazila. Pár minut po půlnoci a on se ptá, kam jdu!
"Myslel jsem, že tady pracuješ."
"S úklidem nepomáhám, nemám to v popisu práce. Občas tedy dobrovolně pomůžu, ale dneska jsem hrála vyloženě z dobrý vůle, hraju tady skoro pořád, tak se mi dneska nechtělo moc hrát, ale když to Dannymu ten DJ odřekl… co jsem asi měla dělat," mluvila jsem. Pak jsem si uvědomila, že plácám kraviny a vzhledem k tomu, že mě ten kluk vůbec nezná, nemůže mu to dávat sebemenší smysl. Jsem asi unavenější, než jsem si myslela. "Promiň, melu blbosti," omluvila jsem se.
"To nevadí, chápu tě, taky toho mám za dnešek plný zuby. Musím říct, že se ta after party celkem vydařila."
"Hm."
"Dáš mi číslo?"
"E?" nechápavě jsem na něj vykulila oči.
"Není v tom nic osobního!" pleskl rychle. "Jen bych ti chtěl pomoct s CD a navíc bych ti pak mohl napsat SMS, až naše placka vyjde."
"To se ti moje hudba tolik líbí?" pozvedla jsem obočí a zívla. "Neměl by ses spíš zaměřit na svou kapelu?"
"Tvoje hudba je skvělá a já zvládnu s přehledem obojí," odbyl mě.
"Nemám nic na psaní."
"Ani rtěnku? Jako ve filmu?"
"Ne," zamručela jsem a proboha uvažovala, co mám dělat. "Hej, Lizzie, máš propisku?" houkla jsem na barmanku, co zrovna pokládala špinavé sklenice na tác.
"Jo," zamumlala ospale, sáhla do kapsy a hodila po mně neořezanou tužku. Kluk vytáhl napůl posmrkaný kapesník z kapsy a já jsem se pokusila čitelně napsat své číslo na mobil.
"Díky," usmál se na mě a přejel řádku očima. "Všechno přečtu, paráda."
"Tak se ozvi, až vyjde to vaše CD," řekla jsem loučícím se tónem a usmála se.
"Fajn."
"Tak dobrou noc," popřála jsem mu.
"Dobrou," hlesl a zastrčil papírový kapesníček do kapsy džínsů. Já celá unavená vyšla ven z klubu. Večerní vzduch mě trochu probral. S chutí jsem nasedla do svého auta, nastartovala a zapnula světla. Když jsem se připoutávala, došlo mi, že vlastně ani nevím, jak se ten klávesák jmenuje…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama