Crystal - 2. díl

25. července 2009 v 12:18 | Be.
Když jsem přišla od rodičů domů, neudělala jsem to, co jsem si slibovala. Tedy že zavolám své plačící sestře a na všechno se jí vyptám. Kdepak. Já se převlékla do pohodlnějšího oblečení a na chvilku se natáhla na gauč. Potřebovala jsem si odpočinout, protože post momentálně nejoblíbenější dcery je celkem vyčerpávající. A také nezasloužený, nenáviděný a nechtěný. Pak jsem sáhla po mobilu. Sice se mi moc nechtělo plácat kredit, když jsem měla na pevné lince volné minuty, ale netušila jsem, kde má sestra zrovna je. Mobil má u sebe vždycky, a tak jsem radši vsadila na jistotu. Vytočila jsem její číslo a vyčkávala. Kupodivu mi to vzala téměř okamžitě.

"Ahoj," pozdravila mě pohřebním hlasem.
"Čau. Tak povídej. Co se dělo?" zeptala jsem se rovnou. Nechtělo se mi chodit okolo horké kaše, obě jsme věděly, proč volám, na úvodní řeči nebyla nálada ani peníze.
"No, jakmile máma zavřela dveře, podívali se na mě oba jak na vraha," začala líčit svůj zážitek Kayley. "Pak se mě táta zeptal, jestli to všechno myslím vážně. Nechápal, jak jsem se mohla nastěhovat k Lemmymu po několika měsících. Vůbec ho nezajímalo, že ho miluju, chápeš to? Načež mi naše matka sdělila, že jí Lemmy sice nikdy nevadil, ale opravdu se zhrozila, když zjistila, jak moc vážně to s ním myslím! Podle nich je to tupec, co se neumí chovat!" hlas se jí znovu zajíkl, dokázala jsem si živě představit, jak zadržuje pláč.
"Hmh…"
"Ty si o něm myslíš to samé, já vím. My obě jsem rozdílné, tvoje výhrady k němu jsem brala na lehkou váhu, nikdy se ti nelíbil nikdo, s kým jsem kdy chodila, ale vážně mě mrzí, co si o Lemmym myslí rodiče! Vždycky tvrdili, jak je sympatický, ale jakmile náš vztah chceme posunout na vyšší úroveň, najednou je to špatně a Lemmy je tupý a nevychovaný! Dobře, jeho empatie není nic moc a on sám není žádný Einstein, jenže mě miluje! Nevadí mu moje zvyky, když brečím, nepřipadám mu ošklivá ani odporná! Naopak si o mně myslí, že jsem chytrá, krásná a hodná! Jakmile jsem potkala někoho, kdo byl o trochu inteligentnější, už mě měl za hloupou husu, co se akorát stará o to, jak vypadá, jenže to já nejsem, to přece není pravda! Nemohla bych celý život být vedle někoho, kdo mě ve skrytu duše má za vypatlanou nánu!"
"Takže místo toho, abys těm inteligentnějším jedincům dokázala, že nejsi hloupá, radši se nastěhuješ k prvnímu blbečkovi, který je k tomu svolný, ano?" neudržela jsem se.
"Cože?! Uvědomuješ si, že se ti tu právě svěřuju se vším, co mě trápí?!" vyjekla.
"To jsem pochopila," ujistila jsem ji. "Jen se prostě nestačím divit. Moc dobře vím, že na každé párty se na upravenou sekretářku dívají skrz prsty a myslí si o ní, bůhvíjaká to asi nebude rajda a blbka. Pokud ale svěsíš hlavu a budeš chodit s neinteligentním Lemmym, jejich názor tím akorát upevníš. Nenapadlo tě někdy prostě přestat někoho hledat, nechat to plynout a nepokládat za svou povinnost přivést si z každé párty kluka, jakmile tam jdeš a jsi svobodná?"
"A co tím asi získám?! Když někoho mám, nebudou si o mně myslet, že jsem svolná každému nadřízenému, co po mně hodí očkem!"
"Tak to jsi dost vedle! Každý se akorát diví, proč se tak hezká a chytrá holka zahazuje s takovým blbcem a nakonec dojde k závěru, že je to asi jen nějaká zástěrka. Máš na víc a ty to moc dobře víš. Člověk by si řekl, že pod tím moderním oblečením, krásným účesem a vrstvou make-upu je sebevědomá ženská, a ne ustrašená hromádka neštěstí, co radši svůj život profláká vedle magora, který se neumí chovat a jeho inteligenční schopnosti jsou tak malé, až se každý diví, že ho vůbec vzali do školky!"
"Víš co, Crystal? Už se ani nedivím, že jsi pořád tak sama," řekla jen a položila hovor.
Co tím sakra myslela?!
O tři hodiny později (tudíž v půl sedmé) jsem rovnala nákup do lednice. Po rozhovoru s Kayley jsem se rozhodla, že ještě není tak pozdě a zítřejší nutný nákup klidně můžu přeložit na dnešek. Ze soustředěného rovnání nakoupeného jídla do chladničky mě vyrušil telefon. S povzdychem jsem zavřela těžké dveře lednice a sáhla po telefonním sluchátku.
"Prosím?"
"Tady Danny."
"Co zas?" protáhla jsem otráveně a přemýšlela, jaká výmluva na ukončení rozhovoru bude nejvhodnější. Nebo to mám prostě dramaticky položit tak, jak se to dělá ve filmech?
"Nemám žádnou náhradu a začíná to za tři hodiny!"
"Chceš se vypovídat? Hm, myslím, že nejsem ten nejvhodnější člověk," zašklebila jsem se.
"Crystal, nebuď hnusná! Prosím, přijď a něco tady zahraj! Dám ti za to, kolik chceš!"
"Ne."
"Prosím tě a nabízím ti prachy, jako bys byla nějaká hvězda! Taky ti můžu pohrozit, že tě vyrazím, když nepřijdeš!" vyhrožoval.
"Jenže jestli mě vyrazíš, ztratíš veškerý program přes dny, kdy se nekoná koncert," oznámila jsem mu věcně něco, co jsme věděli moc dobře oba. "Dneska jsem navštívila rodiče, mám za sebou vyčerpávající telefonát a nákup. Nemám energii a těším se, až zalehnu. Proč prostě nejdeš a nepouštíš fláky z osmdesátek? Vždycky to děláš, když jsem nemocná…"
"Proboha! Kdo je asi zvědavý na osmdesátá léta, když tam má vystoupit celkem slavný DJ?! Každý ví, že tohle pouštím pouze v případě, že jsi nemocná. Prostě to nejde, ano? Prosím, Crystal, přijď!" škemral.
"Ne."
"Nenech se prosit…"
"Od kolika do kolika to je?" zeptala jsem se spíš pro zajímavost. I při mé inteligenci mi došlo, že se Dannyho zbavím pouze souhlasem. Pokud to tam tu chvilku vydržím, bude mi zavázaný do konce svého života a já to na něj budu moct kdykoliv vytáhnout. Vzhledem k tomu, že je to můj šéf, se mi tato skutečnost celkem zamlouvala.
"Od půl desáté do půlnoci. Dvě hodiny a půl," řekl se špatně skrývanou nadějí v hlase.
"Pokud budu moct jít okamžitě domů, beru to," změnila jsem svůj názor. "Jestli to ale porušíš, tak se ti pomstím," upozornila jsem ho ještě.
"Vážně?" nadchl se. "Crystal, já tě miluju!"
"Kdy začíná ten koncert?"
"V osm! Vezmeš si mě za muže?" nešetřil chválou.
"Kolem deváté přijdu," oznámila jsem mu a jeho předchozí otázku jsem nechala bez odpovědi. Nemyslel to vážně. Mezi mnou a jím nic není, je to prostě způsob, kterým vyjadřuje radost. Ano, poněkud nezvyklé a několik zaměstnanců a zaměstnankyň už si takhle stihl vyplašit, ale co.
"Jsi zlato. Jsem to zavázaný do konce života."
"Jo, jasně," zahuhlala jsem a položila to dřív, než mi stačil slíbit, že po mně pojmenuje všechny své děti bez ohledu na pohlaví. Položila jsem sluchátko do vidlice a zauvažovala, z jaké činnosti mě Danny vyrušil. Pak jsem si uvědomila, že jsem rovnala věci do ledničky, a tak jsem chtěla pokračovat. Bohužel mi znovu zazvonil telefon. Je až obdivuhodné, jak mi pořád někdo volá, když mám co na práci. Jakmile sedím před televizí, civím na nablblou telenovelu a doufám, že mě z toho někdo vyruší a dokope mě tak, abych tu kravinu vypnula, nic se neděje.
"Halo? Danny?" ohlásila jsem do sluchátka. Měla jsem nějaké divné tušení, že Danny považoval za svou povinnost mi ohlásit, jak mě miluje, každou minutu.
"Ty máš kluka?"
"Ne, šéfa."
"Ty pracuješ?"
"Ano, pracuju. Co chceš?" otázala jsem se Kayley otráveně, protože mě urazila. Vždycky si totiž myslela, že šéfa mohou mít jen lidi v sacích a podobných oblečcích, co celý den dřepí u počítače a vyplňují dokumenty pro nadřízeného, který sedí ve své kanceláři, pije hektolitry kávy a lítá od jedné schůze k druhé.
"Obvinit tě. Vůbec nejsi zvědavá."
"Nevím, co ti je, ale já mám na dnešek ještě nějakou práci, takže se laskavě vymáčkni," popohnala jsem ji netrpělivě.
"Práci? Jako civění na televizi, koukání do blba a užírání se samotou? Nebo co dělají holky bez kluka v neděli večer?"
"Jdu do práce a potřebuju si předtím dát sprchu, najíst se a vypít kafe," informovala jsem ji. "Nebýt zvědavá má své výhody, taky bys to mohla někdy zkusit."
"Jen jsem ti chtěla zavolat, protože ti chci vysvětlit, proč si myslím, že není divu, že jsi pořád sama," oznámila mi. "Původně jsem měla v plánu, že mi tak za půl hodinky zavoláš a budeš se vyptávat."
"Promiň, byla jsem nakupovat."
"Jsi tak sama, jelikož jsi na všechny protivná a hnusná."
"Díky za informaci," kývla jsem hlavou a očima zabloudila k hodinkám. Za deset minut sedm. To abych sebou hodila. "Ještě něco?"
"Ne. Tebe má upřímnost vůbec nešokuje?"
"Vůbec. Vážně se musím jít připravovat. Ty snad nemáš práci?"
"Ne, dneska si akorát pustím film, taková menší rozlučka s mým starým bytem."
"Takže se u tebe koná večírek?"
"Ne, hodlám být sama."
"Jinými slovy budeš dělat přesně to, co bych dělala já, kdyby mě Danny nenaverboval do roboty," poznamenala jsem škodolibě.
"Uf! Teď jsi mě úplně vyděsila!" zalapala po dechu Kayley. "Měla bych se nad sebou zamyslet. Ještěže už zítra budu bydlet natrvalo u Lemmyho!"
"Když jsme u něj - Ty se na mě nezlobíš?"
"Na tebe ne, na rodiče jo," osvětlila mi. "Ty jsi protiva od přírody, jenže oni ne. Kdybych se naštvala i na tebe, neměla bych jediného příbuzného."
"Fajn," poznamenala jsem nijak nezaujatě.
"Hele, nechceš přijít? Uděláme si sesterský rozlučkový večírek s mým bytem!" lákala mě.
"Kayley, před chvilinkou jsem ti říkala, že jdu do práce."
"Jo," hlesla inteligentně. "Tak já jdu, za chvíli jsou zprávy."
"Čau," rozloučila jsem se s ní a uložila telefon zpátky do vidlice. Za několik minut sedm. Hm. Do mikrovlnky jsem vložila právě koupenou sýrovou pizzu. Zatímco se hřála, narovnala jsem do lednice zbývající nákup. Jakmile stroj zvesela cinkl, otevřela jsem dvířka, aby dobrota vevnitř trochu vychladla. Pak jsem zamířila do ložnice, kde jsem přes sebe hodila domácké oblečení a otevřela skříň, abych mohla prozkoumat její obsah. Na oblečení nedávám tak velký důraz, ale když hrajete na after party po slavné elektro kapele, která si vás s velkou pravděpodobností poslechne, nemůžete tam přijít v sepraných džínsech a ve vytahaném tričku s méďou, kde se kromě potisku nacházejí i fleky z jídel, která jste konzumovali během týdne. Pak vaše hudba může znít třebas úplně božsky, ale pokud vypadáte jako Lemmy nebo bezdomovec, nikoho ani nenapadne, aby za vámi šel a promluvil si s vámi. Na druhou stranu pokud budete vypadat jako modelka, co zrovna vypadla z výlohy Dioru, zkazí to celkový umělecký dojem.

Nakonec jsem ze skříně vytáhla celkem pěkné tričko a oblíbené džíny. Nic se nesmí hrotit. Já nikdy nebudu vypadat dobře, mně bohatě stačí, když nebudu působit dětinsky, nepořádně či trapně. Vrátila jsem se do kuchyně a s úlevou zjistila, že pizza zatím vychladla. Zhltla jsem ji během chvilky, protože jsem měla hlad a navíc se ručičky hodin pohybovaly nějak rychleji než obvykle. Oklepala jsem ze sebe drobečky a nasypala do překapávače kávu. Zamířila jsem do koupelny, abych si dala rychlou sprchu. Umýt si vlasy už doopravdy nestihnu, budu ráda, když do sebe kopnu kávu. V rekordním čase jsem se osprchovala a oblékla, pak jsem přelila kávu do hrnku a napustila do dřezu ledovou vodu, do které jsem hrnek postavila. Pak jsem si všechny své desky a další nářadíčko uložila do tašky, kterou jsem postavila ke dveřím, abych na ni nezapomněla. Kávu jsem do sebe hodila ještě v chůzi. Spokojeně jsem zkontrolovala čas - třičtvrtě na osm. Úžasný čas! Na koncert se dostanu jen pár minut po začátku. Skupina mě celkem zajímala, třeba mě nějak inspiruje… Přehodila jsem přes sebe mikinu, protože venku se dělala zima. Chňapla jsem po tašce a klíčcích do auta. Bezpečně jsem zamkla dům a pospíchala k mému milovanému autíčku.
Odemkla jsem ho a hbitě do něj naskočila. Tašku jsem si hodila na sedadlo spolujezdce a rázně nastartovala. Okamžitě zaburácel motor. Já se připoutala, rozsvítila světla a vyjela vstříc klubu Hole.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama