Přestěhováno.

16. února 2009 v 21:58 | Be.
Nevím, proč jsem to udělala. Znova. Zase jsem opustila skvěle rozjetý blog s návštěvností okolo deseti lidí za den, což je hodně, abych začala jinde, nanovo. Abych mohla slibovat, že tady na té adrese zůstanu do smrti smrťoucí a nic nás nerozdělí. Abych se za pár měsíců zase mohla přestěhovat jinam.
Poslední půl rok (= čas strávený na gymnáziu) mám pořád nutkání něco měnit. A to i ty věci, co už byly několikrát změněny. Už od základky jsem toužila po změně a tou změnou mělo být gymnázium. Změna to skutečně byla. Ovšem otázkou je, zda jsem si přílepšila nebo ne.
Třeba se tím neustálým měněním čehokoliv snažím upozornost samu sebe na to, jak moc mi tahle změna nevyhovuje.
Jenže mě nevyhovoval ani život na základce. Silně mi nevyhovoval.
Rozhodnutí uspořádat si život je směšné. Je směšné, pokud se týká někoho, jako jsem já.
Hrozně moc chci jít za paní psycholožkou, co je mámina známá a má na starosti i děti s autismem. Nebo to říkala máma jinak? Já nevím. Před Vánoci mi slibovala, že se zlepšením známek budu moct jít a dětem s autismem pomáhat.
Trochu se bojím. Ne, bojím se hodně. Ale jeden z hlasů v hlavě mě pořád přesvědčuje, ať tam jdu, ať to mámě pořád připomínám, aby mi to zařídila.
Vím, že týden před dorazením na místo budu nervózní, budu si to vyčítat, budu se podceňovat a příšerně se budu bát tam jít. A ža tam přijdu, nevyrazím ze sebe jediné slovo. Pak se to buď zlepší, nebo uteču. Jiná možnost neexistuje.
Bohužel, má maminka je aktivní pouze ve věcech, které mě zajímají jako současné počasí v Tokiu. Přes prázdniny bych si prý mohla najít brigádu. A to ne ledajakou, já rovnou budu uklízet. Mňam. V nemocnici. Jenom chodby. Ale stejně. Myslíte, že budu moct mlátit lidi, co mi budou chodit před mokrou podlahu, koštětem? Nebo hadrem?
Já se nechci věnovat špíně, tu máme doma, já se chci věnovat autistům, ty doma nemáme. Doma máme jenom hodně knížek o autismu a mě.
 


Komentáře

1 Strangea Strangea | 19. února 2009 v 10:44 | Reagovat

Achjo. A ten starej byl...fajn. Ale když potřebuješ začít znovu, není pomoci, že?

Hele, s těma autistama bych ti to přála. Nemocnice může být taky zkušenost, ale tohle zní líp.:)

2 Be Be | Web | 21. února 2009 v 0:03 | Reagovat

No jo. Potíž je, že uklízením si něco vydělám a u autistů je to dobrovolnictví. Uklízet bych měla o prázdninách a autistům pomáhat ve školním roce.

3 Strangea Strangea | 27. února 2009 v 22:17 | Reagovat

To zní jako záhul... ale mám zkušenost, že když na něco chci mít čas, tak se prostě nějak udělá. Btw, povíš mi něco o autismu? Vím jenom velmi zhruba, co to je...

4 Be Be | Web | 4. března 2009 v 22:15 | Reagovat

To mi připomíná mou babičku. Všechno komplikované odmávne se slovy, že se to nějak udělá. Pak na to zapomene. ^^

S autismem se lidi narodí, projevuje se už od narození (miminka pláčou hodně málo, nereagují na lidi kolem sebe, nejsou zvědavá...). Autisti mají hrozné problémy s komunikací, nemají zájem o ostatní, žijí si ve svém světě. Někteří (většinou holky nebo opravdu těžké případy) ani nemluví. V obyčejných, neobvyklých situacích jsou absolutně bezmocní, netuší, co mají dělat (při větě "Běž na záchod." poběží na onu místnost, ovšem pravděpodobně tam budou jen stát a dál nic, protože jsi jim neřekla, co mají dělat dál).

Ehm, zkrátka žijí ve vlastním světě, ostatní ignorují a mají nevýslovné problémy se situacemi, které jsou pro zdravé jedince něco tak přirozeného, že to dělají bezmyšlenkovitě. Třeba čištění zubů, přecházení přes silnici...

Můj popis je děs a hrůza, takže tě odkazuju na wikipedii. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama